Zápisky ze septimy

Struktura literárního díla

Jazykový plán

1) útvary jazyka

spisovný jazyk + projevy hovorové i nespisovné(obecná čeština, nářečí, slang)

2) zvukové prostředky

Rytmus, rým

Eufonie(libozvučnost)- příjemné uspořádání zvuků v projevu(V mhách stříbrných měsíčních paprsků se taví sníh.-Toman)

Onomatopoie(zvukomalba)- napodobení zvuků slovy(Na topole podle skal zelený mužík zatleskal-Erban)

Paronomázie- opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu(Slavme slavně slávu Slávů slavných-Kollár)

Zvukosled- pravidelné opakování stejných hlásek ve verši(Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně-Biebl)

3) stylové rozvrstvení slovní zásoby

Slova stylově neutrální nebo stylově zabarvená(eufemismy, archaismy, historismy, poetismy apod.)

4) textové prostředky

Styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový, monolog, dialog, autorská řeč, řeč postav(přímá, polopřímá, nevlastní přímá)

5) syntaktické prostředky

Využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled

6) pojmenování

a)    přímá

básnický přívlastek(epiteton)

·         konstans(označuje stálou vlastnost- bílý sníh)

·         ornans(ozdobný- růžový večer)

paralelismus- dva jevy postaveny vedle sebe

antiteze- přirovnání protikladem

b)    nepřímá(obrazná)- tropy

metafora- přenesení pojmenování na základě podobnosti(bledá tvář luny)

personifikace(zosobnění)- lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty

metonymie- přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti

synekdocha- druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak

perifráze- rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků

eufemismus- zjemnění výrazu

hyperbola- nadsázka, zveličení výrazu

oxymóron- spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost

ironie- využití slov v opačném významu

sarkasmus- zesílená ironie

alegorie- utajení skutečného obsahu

c)    figury- zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku

opakování slov:

·         ve větě, verši= epizeuxis

·         na začátku veršů= anafora

·         na konci veršů= epifora

·         na konci a na začátku verše= epanastrofa(palilogie)

gradace- stupňování významu

řečnické figury:

·         apostrofa- oslovení

·         řečnická otázka- nevyžaduje odpověď

·         inverze- změněný slovosled

Tematický plán

Výběr jevů skutečnosti è námět(širší tematický okruh- např.z venkova, města, současnosti, minulosti apod.)

Motivy- základní prvky tematické výstavby

Téma

• hlavní
• vedlejší

Epizoda- tematický celek spjatý s ostatními jen volně

Postavy- hlavní, vedlejší; jejich charakteristika

• přímo(konstatováním)
• nepřímo(v jednáním)
• srovnáním

Literární typ- vlastnosti jedné postavy shrnují vlastnosti celé skupiny postav

Děj- realizuje se v událostech, příhodách(napětí, konflikty, řešení)

Prostředí

• skutečné
• neskutečné
• místně určité
• neoznačené
• zachyceno stručně
• zachyceno podrobně

Postavení autora

• jako lyrický hrdina
• jako vypravěč(v epických textech)

Pojetí díla- komika, humor, tragika, idylizace, heroizace

Kompoziční plán

Kompoziční postupy

• kontrast, gradace, konfrontace, paralela- v lyrice
• chronologický(kronikářská kompozice), retrospektivní(východisko= závěrečný stav, zpětné vysvětlení)

Vztah dějových linií

• rámcový(závěrečný motiv=úvodní motiv)
• paralelní(samostatné příběhy)
• řetězový(návaznost událostí, spjaty s hlavním hrdinou)

Vnitřní výstavba děje

• úvod- expozice
• zápletka- kolize
• vyvrcholení konfliktu- krize
• zvrat- peripetie
• závěr, řešení konfliktu( happy end, katastrofa, smír)

Dějové napětí

• retardace(oddalování řešení, zpomalování děje)
• příběh z tajemstvím(nové momenty napětí, fakta, ale ne původce)
• falešná motivace(dohady sváděny na nesprávnou cestu, např.v detektivkách)